Po několika týdnech si byli skřeti jisti, že se lišky konečně zbavili a doufali jen, že do revíru brzy nezavítá liška nová. Kromě lišek a lidí jiné nepřátele trpaslíci neměli, a lidé o nich neměli naštěstí ani tušení. Skřeti byli po zmizení lišky šťastní a veselí a nakonec si udělali mejdan. Smradlák navařil a napekl dobroty a dokonce vyštrachal z komůrky zapomenutou láhev rybízového vína a udělal čučo. Víno povařil a přidal krapet rumu a cukr, to že jim druhý den bude mozek v hlavě skákat jako rozfofrovaný gumový míček v hliněném džbánku si při oslavě nepřipouštěli.
Od té doby, co stará liška zmizela a žádná nová se do revíru nenastěhovala se trpaslíci začali nudit. Nejdříve dál dodržovali rozpis služeb psaný na každý den na tabuli v kuchyni, až jednoho dne Bambulák odmítl jít kontrolovat pasti na lišku. Když není liška, pasti jsou na nic a nemusí se kontrolovat, tvrdil Bambulák a šel si lehnout k potoku pod lopuchový list. To byl počátek apatie. Trdlodlákovi se to vůbec nelíbilo, protože měl jít zrovna sbírat smůlu ze smrků, aby mohli dělat smolné loučky, ale protože tma nezmizela a svítit potřebovali, šel do lesa a pod fousy si zlostně brblal.
Jen Tajtrdlák začal tušit, že je to začátek doby, která bude plná vzteklých hádek, pokud se něco nezmění. Navrhnul proto ostatním výpravu do lidské vesnice pro doplnění zásob. Prostě kumulace kapitálu. Druhý den navečer vzali na záda krosny, nůše a vyrazili. Smradláka nechali raději doma, bylo léto a v tom teplu i ten nejotrlejší nos si za pár dní nevěděl rady s proleženými syrečky, které by Smradlák jistojistě z vesnice dovlekl. Komunismus je dokonalé zkřivení přirozenosti člověka a konstruktivismem a teoriemi se snaží ze skřeta udělat závistivého kreténa a z člověka boha ve zlaté kleci. Nejenom člověk, ale i skřet, který nebude soutěžit s druhými a chtít něco dosáhnout, ztratí dovednosti, ztratí cíl života, a jeho vlastnosti zcela zakrní. Parádní apatie, ale většina lidí to nevnímá. Protože každý volí takový postoj, aby dosahoval úspěchu za cenu co nejnižší námahy a stresů.
Byla už tma když dorazil Tajtrdlák s Trdlodlákem a Bambulákem na okraj vesnice a opatrně se protáhli dírou v laťkovém plotě u domku dědka Hrmoně, který žil sám a bál se psů. Proto žádného u domku neměl a skřeti se nemuseli starat, jak se s takovým vořechem domluvit, kdyby tam nějaký hlídal. Nic proti psům neměli, ale vždycky je zdrželo, když se s nimi museli seznamovat a slibovat jim nějakou dobrotu za to, když je pustí dovnitř. Komunismus odmítnou pouze ti, kteří mají určitý majetek navíc, než jen v rámci konzumu, a mohli by o něj přijít sami nebo jejich děti. Pokud budou ve výrazné menšině, nemají šanci.
Jednou u Drahošů, když se vraceli, na ně vyběhl dobrman, kterého neznali. Byla to hrozně žravá obluda, které museli dát takřka všechno co odnášeli a tak domů donesli jen mrkev a kyselé zelí. Od té doby si vybírali domky u kterých neměli psy, ale těch bylo ve vesnici málo. Konečně se dostali k pootevřenému sklepnímu oknu a po provazovém žebříku, který přivázali k okenní mříži se jeden po druhém spustili do tmavého sklepa. Dříve používali normální prádelní šňůru, ale byla to hrozná fuška vyšplhat s plnou nůší zpátky k oknu, proto sestrojili provazový žebřík. Vlastně byl silonový, protože ho vyrobili ze silonového vlasce, který štípli náruživému rybáři Půlpánovi, když usnul u potoka.
Když se ocitli všichni tři na vlhké sklepní podlaze a zažehli křesadýlky smolné loučky vylezly jim oči z důlků a zatajili dech. Do Bambuláka se dala třesavka a loučka upadla na zem. Komunismus není konec dějin, jak se snažil přesvědčovat Marx, ale konec civilizace a následně konec lidstva dobrovolnou smrtí, protože nebude čeho dosahovat a tím vlastě proč žít. Velká část skřetů i lidí budou žít dál své malé a velké boje ve svém životě, nebo možná mají něco navíc.
sedmý z osmi
