Bez růstu Růstu nebude v současné už dlouhé eurozónské hospodářské krize existovat žádné trvalé řešení. Pokud mají problémové ekonomiky v Evropě znovu ožít, vedle skoro jednomyslně podepsaného paktu o fiskálních úsporných opatřeních je rovněž nutné ještě výraznější seškrtání dluhu. Takové seškrtání dluhů se však nebude vůbec líbit německým voličům, až zjistí, že za to zaplatí svým důchodem.
Po výhře francouzského socialisty Françoise Hollanda bude na Angelu Merklovou čím dál větší tlak, aby v rámci toho seškrtání dluhu Němci souhlasili s eurobondy, které ten nechutný evropský dluh rozloží "spravedlivě" po všech uvědomělých evropských občanech. Zpochybňovat růst Růstu v době velké ekonomické nejistoty se může zdát hloupé. Protože stabilní růst bez krátkodobých stagnací nemůže existovat. Ale na druhou stranu, krize je jedinou příležitostí ke změně cílů hospodářské politiky evropských států a EU jako celku, jen je problém, že jejich snaha nikdy nebude v souladu s globálním trhem.
Jestliže se politické strany v Řecku nedomluví na takovém postupu šetření, který dříve již schválila původní řecká vláda, žádná záchranná půjčka již z EU, resp. z Německa nepřijde. Já jsem se vždy domníval, že první, kteří formu současné podoby EU odpískají, budou Němci a to vyjmutím zdravého jádra. Jak ale vidíme v Řecku, davy v ulicích jsou rychlejší a nová vláda buď nevznikne, nebo se s Němci nedomluví, nedostanou slíbenou půjčku a odejdou od eura sami.
V hlubším zdůvodnění růstu Růstu v mnoha zemích se možná vychází většinou z obav o národní prestiž a bezpečnost. Zásadním určením globálního postavení země do budoucna je její hospodářské bohatství a kvalitní výrobní síla v poměru k ostatním zemím. Podle historika Paula Kennedyho (Vzestup a pád velmocí, 1989), který se zaměřil hlavně na vojenskou moc je ta šíře hodnocení daleko variabilnější a obvyklé makroekonomické modely mohou nyní selhat.
Domnívám se, že Merkelová moc dobře zná tržní vztahy mezi Německem a silně zadluženými státy eurozóny. Velký podíl německého exportu totiž směřuje i na trhy v eurozóně, tzn. i do trhů na problémovém jihu. Až do vypuknutí krize Německo velmi těžilo a rostlo ze stabilního prostředí vytvořeného eurozónou. Země z jihu i jiné země vykazovaly velké schodky na běžném účtu, které také měly vliv na růst Růstu Německa. Pokud se nyní tyto trhy minimalizují vzhledem k úsporným opatřením, dochází teď k převalu v Řecku. Očekává se, že bude následovat Portugalsko, Španělsko, Irsko. Nastane doba, kdy přestane růst i německá ekonomika.
Životaschopnou strategii řešení krize vidí současná evropská socialistická elita formou ukočírování a uregulování globálního trhu a snaha najít vhodné vazby mezi ekonomikami jádra - severu a celé periferie. Najít co nejsnesitelnější mix úspor a růstu Růstu pro občany tak, aby nedošlo k revolucím zleva či zprava. Proto budou teď Francouzi tlačit na změnu a přehodnocení přijatých fiskálním paktem a popustit uzdu keynesiánským manipulátorům.
Doporučil bych však, aby i věřitelé (ten zlý globální trh), který musí nést negativní důsledky současné krize (pokud mu zkrátí investici na 30%), mohli mít také podíl na budoucím hospodářském růstu zemí na okraji eurozóny. To ale vyžaduje navázání nových dluhopisů na záruky související s růstem HDP v zadlužených zemích. Proměna stávajícího suverénního dluhu na garance vázané na růst HDP by pak fungovala jako výměna dluhu za kapitál u firemního bankrotu. Zaručovala by, že věřitelé získají podíl na přínosu reforem, které eurozóna musí zavést, aby zajistila vlastní životaschopnost.
Jenomže podle struktury kolektivistických socialistů v elitách EU by toto provázání globálního trhu s řízením ekonomiky by pro ně bylo jako udělat lišku hlídačem kurníku. Podle nich by všechny slepice zadávila. Jenomže chytrá liška by zadávila jen málo nesoucí odrbané slepice a ty co v růstu sprintují by nechytala, protože hodně snášejí.
Existuje pro to precedens. Po vyhlášení státního bankrotu v roce 2002 Argentina úspěšně zavedla podobný program. Výměnou za snížení stávajícího dluhu emitovala argentinská vláda nové dluhopisy vázané na garance HDP a vyčlenila 5% z budoucího ročního růstu HDP nad úrovní 3,3% do fondu, k němuž měli přístup všichni věřitelé.
Tyto argentinské garance HDP začaly být brzy obchodovatelné nezávisle na dluhopisech, na něž byly původně navázány, což jejich držitelům umožnilo inkasovat peníze. A když došlo v Argentině k obnově růstu, její garance HDP se zařadily mezi nejlepší investice v rozvojovém světě, když v posledních pěti letech zaznamenaly celkový výnos přesahující 500%.
