Jenomže odporný je jen pro ty, kteří nebyli pohlceni rozšiřující se politickou korektností systému, který vyživuje sám sebe vzrůstajícím počtem inteligentních levicových intelektuálů se zbytečným vzděláním nepřinášejícím ekonomický růst růstu, a tak neustále mohutně rozšiřuje platformu umožňující oficiálně politicky korektně podkopávat a ničit samotný společenský systém vytvořený historicky všemi předešlými generacemi.
V rámci širokého spektra výkladu chápu politickou korektnost jako odporný chrchel, který vzniká v místech a částech společnosti, kde se prolíná liberalismus a levičáctví. To, co v historii začalo jako liberální boj proti bezpráví, se přeměnilo díky lidské košaté inteligenci na novou formu bezpráví, která po určité době zasahuje do těch částí společnosti, které efekt vyvolaly.
Politická korektnost dnes ovládá a rozkládá celou západní civilizaci a může způsobit její zánik. Pokud nedojde při výměně generací, které ovládají západní společnosti k nutným změnám, není zglobalizovaná západní civilizace ochotna se bránit jakémukoliv vnějšímu ohrožení. Pokud naše děti budou chtít naši civilizaci, naši kulturu a náš způsob života zachránit, musí porozumět mechanismům, které západní společnost ovládají a rozkládají. Teprve poté se mohou začít snažit tyto mechanismy změnit.
V současné době žijeme v době euroatlantické levicové zvrácenosti vymknutých kloubů, právě z důvodu odlišného vývoje krutého východního bolševismu a odlišného levicového vývoje v západních státech Evropy a USA. Jakým způsobem se rozprostřel sovětský bolševismus po ostatních státech po II WW moc dobře známe a není důležitá otázka, kolik % českých občanů touží po nějaké rekonstrukci opravdového socialismu po příštích volbách. Protože u nás existují staří ovaroví levičáci (kam patří i Gottwadovi pohrobci) a noví levičáci střihnutí liberalismem.
Filozofové neomarxismu a ostatní inteligentní levičáci přemýšleli, proč se rudá revoluce nedokázala rozšířit na západ a proč pracující lidé v západní Evropě a USA ani nechtěli revolučně nastolit bolševismus ve svých zemích. A došli k názoru, že hlavní bariérou je západní křesťanská kultura a tradiční hodnoty evropské civilizace, zejména láska k bohu, rodině a k vlasti.
A tak v rámci "kulturního marxismu" vymysleli strategii, kterou nazvali "dlouhý pochod institucemi". Cílem této strategie bylo rozbít tradiční evropskou křesťanskou společnost a pozornost se zaměřila zejména na tři základní pilíře této společnosti: náboženství, vlast a rodinu. Institucemi, kterými měl být "dlouhý pochod" lidským životem proveden, byly školy, umění, divadlo, film, televize, rozhlas, noviny a časopisy a další prostředky masové komunikace zasahujících do každodenního života všech lidí, nejen proletariátu.
Nakonec se novým proletariátem stala jako první radikální mládež bouřící se proti životnímu stylu a konvencím svých rodičů koncem šedesátých let. Patří sem i feministky, černošští bojovníci, homosexuálové, asociálové, revolucionáři třetího světa, představitelé různých obskurních náboženských sekt a další. Prostě všichni, kteří měli pocit, že jim západní společnost ubližuje a že jsou jejími pronásledovanými oběťmi.
Profesor Herbert Marcuse ve Frankfurtské škole nechtěl být pouze teoretikem a svým přesvědčením o nezastupitené důležitosti univerzálního přijetí principu slasti ukázal důležité zbraně (sex a drogy) v knize Eros and Civilization (Eros a civilizace) a podařilo se mu uvést do praxe teze, které se staly základem současné všeobjímající pravdy ležicí na evropských občanech. Studenti pak nadšeně nesli při pařížských demonstracích v roce 1968 transparenty s nápisem: „Marx, Mao a Marcuse.“
Základní teze a hodnoty Frankfurtské školy lze shrnout do těchto bodů:
1) Neexistuje žádná pravda, jen soupeřící programy.
2) Všechny nároky na morální nadřazenost západní civilizace nad ostatními jsou zrušené západní historií rasismu, kolonialismu a světovými válkami.
3) Neexistují žádné objektivní standardy, podle nichž by bylo možné určit, že nějaká kultura je lepší, než jiná. Každý, kdo něco takového tvrdí, je utlačovatel a rasista.
4) Prosperita Západu byla vybudovaná na bezohledném vykořisťování třetích zemí. Obyvatelé Západu si tedy zaslouží chudobu a utrpení.
5) Zločin je chybou společnosti, nikoliv zločince. Ubozí zločinci mají právo na to, co chtějí. Podřídit se kriminálníkům je mravnější, než jim odporovat.
6) Chudí a zločinci jsou oběti. A jen oběti jsou mravné. Proto jsou chudí a zločinci mravní. Bohatí lidé ne, ti se mohou jen pokusit si koupit trochu mravnosti tím, že se identifikují s chudými a se zločinci.
7) Mravný člověk nemůže nikdy akceptovat fyzickou sílu jako metodu obrany. Je vždy lepší být obětí, než bojovat, byť i jen v sebeobraně. „Utlačovaným“ je ale násilí povolené vždy, neboť oni jen reagují na zlo utlačovatelů.
8) Pokud jsou obyvatelé Západu vystaveni teroru, jedinou jejich morální odpovědí je omluvit se za hříchy minulosti, pochopit teroristy a jejich motivy, nabídnout dalekosáhlé ústupky apod.
9) A vždy platí: Jen bílý člověk může být rasista a chovat se rasisticky, pokud se chová rasisticky nebílý člověk, vždy je to jen spravedlivá reakce na rasismus bílého člověka.
Všichni geniální levicoví myslitelé odmítali křesťanství a křesťanskou společnost, ale mistrně využili základního principu křesťanské výchovy, kterým je vyvolávání pocitů viny a studu. Účelem je, aby se normy společnosti staly vnitřním příkazem každého jedince a aby takový jedinec nemusel být k jejich dodržování donucován použitím externí moci (bolševismu). Dalším běžným principem křesťanské výchovy, který neomarxisté využili, je požadavek, aby za každý mezilidský konflikt či nedorozumění dotyčný jedinec hledal vinu nejdříve sám u sebe. Neomarxisté využili všech jevů a událostí v historii západní civilizace (koloniální výboje, I a II WW a holocaust) ve spojení s výše zmíněnými principy křesťanské výchovy, aby do citlivějších jedinců (kterými jsou prakticky všichni mladí lidé) zaseli pochybnosti či přímo nenávist k vlastní rodině a národu.
Možná naše děti a jejich děti pochopí mechanismy, způsobující rozklad euroatlantické společnosti, nemám ale tušení, jakým způsobem se budou bránit a měnit tyto mechanismy, které probíhají již desítky let, pokud nebudou chtít chránit tři základní pilíře této společnosti: náboženství, vlast a rodinu.
zdroj: Smrt Západu, Patrick J. Buchanan
