Devadesátá léta drobného podnikání byla jako galaktický třesk komunisticky zahuštěné nesvobody nabízet ostatním svoji práci a myšlenky na své vlastní triko (kromě dřívějšího podnikání veksláků, zelinářů a řezníků). Někteří kolegové blogeři popisují podrobné scény ze života tehdejších podnikatelů, keří však neměli rovné příležitosti ve svobodném trhu. Prostě jen využili své postavení dané jejich pracovní nomenklaturou, měli vhodné kontakty na jiné kádry, které možná již předtím řídili a jen zaměnili rudou knihu za modrého ptáka. O těchto šikovných kreatůrách já psát nemohu, protože jsem se pohyboval mezi jinými lidmi.
Malí podnikatelé, které stát označil odporným cejchem OSVČ v devadesátých letech prostě využili prázdný československý trh a zaplňovali jej šířením dovezeného zboží a poskytováním konečně kvalitních služeb. První obchodníci dováželi zakázané knihy a jejich tehdejší prodejní cena byla srovnatelná s cenou knih v současné době. Drobní podnikatelé měli dobré zisky do doby, než byl trh zaplněn globálními obchodními společnostmi, které v současné době při akcích naplňují vozíky někdy se peroucích seniorů.
Můj kamarád, zmíněný již v úvodu, prošel více jak desetiletím úspěšného obchodování. Jeho rodina nežila špatně, zafinancoval studia dětem a když se nakonec děti rozprchly do světa, zemřela mu žena. Protože v té době byla finanční gramotnost českých lidí ještě daleko bídnější než v současné době, žádný z finančních poradců ho nepřesvědčil o tom, aby si důchod či rentu připravil sám vhodnou pravidelnou investicí do nějakého diverzifikovaného portfolia. Peníze se musí využít k životu, když jsou k dispozici a důchod je samozřejmostí od státu, říkal. A nebudu krmit zloděje. Němečtí ani američtí důchodci cestující po světě jej nepřesvědčili.
Svět se ale změnil, před časem Milton a Rosa Friedmanovi v knize s názvem Free to Choose: A Personal Statement (Svoboda volby: Osobní výpověď) mimo mnoho jiného tvrdili, že minimální záchranná síť pro ty občany, které smůla či neuváženost uvrhla do zoufalé situace, a také odbourání všech právních bariér rovnosti příjmů povedou k nejspravedlivějším možným výsledkům. A také všichni zaměstnavatelé usilují o zisk, a tak ve spolupráci se školstvím využívají a rozvíjejí lidský talent, proto nás prý přivedou blízko k svobodné společnosti vzájemně propojených výrobců, jakou lze na tomto světě dosáhnout.
Bohužel i tato naděje Friedmanových zůstala nenaplněná. V rozvoji lidského talentu je oblast vzdělávání ve školství u nás daleko za světovými lídry, prostě vůbec žádná radost. Odbory v soukromých firmách asi neexistují a ostatní odbory se mění na dosud neozbrojenou milici soudruhů těch stran, které chtějí do lidkých práv zařadit všechno to, co potřebují oni a jejich voliči. Vznikla dokonalá globální informační ekonomika, v níž vítěz bere vše, a došlo k návratu vysokých financí ve stylu zlatého věku. To vše vytvořilo mimořádně nerovnou distribuci příjmů před zdaněním, která zatíží příští generaci a je výsměchem rovnosti příležitostí.
Každý podnikatel je reálný jenom v případě, že platí sociální pojištění. U nás jich je necelý milion. Na každých tisíc lidí okolo dvěstě podnikatelů. Kamarád, který podniká již více jak 20 let patří do sorty těch, kteří neukládají desítky, stovky či miliony korun každý měsíc do daňových rájů. Prostě žije z měsíce na měsíc a rád by se začlenil mezi vás, zaměstnace, kteří tyto podnikatele nenávidíte. Jenomže je to geront starší padesáti let, ale přestože by s třicetiletým zmetkem v nějakém úřadu vytřel podlahu, nemá šanci.
Bylo by hezké, kdyby politický program nastíněný před generací v knize Svoboda volby obstál tak, jak hlásali Friedmanovi. Bylo by hezké, kdyby relativně rovná a prosperující společnost vykazující plnou zaměstnanost a rovnost příležitostí vzešla z vlády, která by nezasahovala do ekonomiky a poskytovala jen minimální záchrannou síť, soudy a ustavičně rostoucí peněžní nabídku.
Pokud všech milión podnikatelů zaplatí to minimum sociálního a zdravotního pojištění, dostane stát asi 4 miliardy korun. Zaměstnanci křičí, že je to málo. Tak těm podnikatelům Kalousku zvedni mandle, srovnej sociální i zdravotní pojištění na úroveň zaměstnance a sniž těm pacholkům paušály na 20%, ať taky platí daně z příjmu. No proč ne. Ti co to vydrží tak nasypou prachy ouřadům, ti co nevydrží a neseženou zaměstnavatele se připojí na čas ke státním cecíkům. Jaký bude konečný Kalouskův součet? Vyšší jak 4 miliardy nebo záporný? Milý zaměstnanče, zkus se ráno probudit jako podnikatel a nevědět, že dneska vyděláš nějakou kurunu. Třeba budeš potom vědět, proč jít na Václavák protestovat za lidská práva drobných podnikatelů. Nebo si aspoń přečti článek blogera Karel Kříž, který ten problém shrnul na opravdu nechutnou hromadu pro skutečného podnikatele.
Jenomže takový svět popsaný dle Friedmanů v EU, a už ani v USA neexistuje a exitovat již nebude. Současně převažující intelektuální elita v EU i u nás již demokracii zatratila a pohřbila. My Češi máme smůlu, že tu formu skutečné demokracie se všemi atributy budovanými po staletí jsme nepoznali a zřejmě nepoznáme.
