Kdyby každý člověk dopředu znal všecky důsledky svého jednání, nepotřeboval by žádná pravidla chování, ani morální, protože morální pravidla nejsou závěrem lidského myšlení. To tvrdil David Hume. Jestliže Tonda měl dříve strach z potrestání od své strany kam patřil, pokud nebude pro ni dělat činy v její prospěch, nebo naopak chtěl odměnu, pokud bude pro ni dělat činy v její prospěch, pak nemůžu tvrdit, že je individualista. Byl dobrovolným účastníkem kolektivistické společnosti v totalitní straně a zůstala mu vnitřní rozpolcenost, se kterou se musel nějak vyrovnávat. Jenom nedokážu pochopit jak, přestože jsem mladší o pouhých patnáct let. Nedokážu pochopit jednání Tondy a spousty dalších jemu podobně postižených.
Lidská morálka je tvořena jedním dílem nevědomě osvojenými pravidly, jakýmsi instinktem, který jsme převzali a zdědili po dávných i nedávných předcích tzv. altruismem, dalším dílem morálky překonávání a potlačování tohoto sebeobětování. Tonda nebyl řídícím pracovníkem StB, nabyl ani placeným donašečem či důvěrníkem, nebo jinou odpornou formou registrovanou v seznamech. Přesto napsal oficiální služební záznam o člověku, který patřil do jeho rodiny. Dovolte mi citovat z dokumentu z počátku sedmdesátých let:
"V r. 1968 emigroval údajně do Rakouska, odkud měl psát manželce. Důvod emigrace - snad manželské nesrovnalosti. Dle informací od příbuzných má míti údajně v Rakousku ve Vídni příbuznou ze své strany. V Rakousku měl býti ve sběrném a přípravném táboře pro emigranty do Kanady, odkud rovněž zaslal dopis, že se mu daří dobře. Dále v krátké době nevím přesně kdy, měl psát již z USA. Tato skutečnost - rychlost s jakou cestuje po 6 měs. z Rakouska do Kanady a do USA mne jako bezp. orgán překvapila, neboť je mi jasné, že náklady spojené s pobytem v Rakousku, cestu do Kanady je spojeno s velkými finančními náklady, k jejich úhradě se musel zavázat, pokud nebyly náklady hrazeny jinou formou. Proto si vysvětluji, že po vytěžení v Rakousku se stal vhodným typem pro nepřátelskou činnost proti ČSSR."
Po tomto úvodu Tonda velmi pečlivě popsal celou rozvětvenou rodinu a jednotlivé účastníky, které by mohly nepřátelské rozvědky využít. Na závěr této šílenosti upozorňuje, kteří příbuzní se mají podrobně prověřit a udělat případná opatření. Jen v závěru žádá, aby jeho příbuzní nebyli informováni o jeho osobě, jako zdroji informací. Což se mu tehdy splnilo, ale po třiceti letech zůstal zbytek rodiny stát s otevřenými hubami nad dokladem, který se před nimi objevil.
Takže altruismus, nebo sebeobětování je podle Huma i Hayeka dobrem. Ale pro koho je dobrem? Pro Tondu, který svoji morální egoistickou část potlačil a nakonec v konečném důsledku obětoval svůj život pro kolektivní společnost, která ho stejně měla na háku, protože když pravda vyšla najevo, jeho rodina ho odvrhla, i kdyby to tehdy udělal z existenčních důvodů? To odvržení bylo zakončením jeho životní vnitřní rozpolcenosti, kterou Tonda kompenzoval nadměrným pitím. Proto ta či ona morálka není vrozenou či převzatou věcí, ale volní záležitostí. Tondova morálka byla založena na myšlenkách a hodnotových soudech, jejichž přijmutí nebo odmítnutí si Tonda sám zvolil. Z toho vyplývá, že člověk musí neustále porušovat iracionální morálku altruismu, pokud ji přijal jako svoji morálku a taková morálka nemůže být dobrem, ale zlem. Ale jenom v případě, že si sám zvolí morálku svého života, zájmu o sebe, o svůj vlastní život.
Na rozdíl od těch starších vzteklounů, kteří opovrhují mladou generací a studenty, protože ještě nic neudělali, nic nevytvořili a protestují proti KSČM, ač byli její zástupci demokraticky zvoleni a přizváni k řízení na úrovni krajů, říkám studentům: nedejte se zastrašit a hlavně se ptejte na bolševickou minulost. Stejně jako jsme se ptali my, když nám bylo 14 let, co vlastně chtějí komoušové (i ti s lidskou tváří). Ptali jsme se jenom dokud nedorazili Rusové a spol. v srpnu 1968, pak bylo vše jasné. Taky je docela možné, že ten Tonda a jemu podobní, kteří nyní také mají svobodu projevu jako současní mladí lidé, v srpnu 1969 drželi v prackách samopaly a obuchy, když dělali pořádek mezi nekolektivními egoisty při demonstracích v Praze a zabili při tom pět lidí.
Čas trhl oponou v divadle CIRKUS a na prezidentský stolec dosedne bývalý premiér, který byl také jedním z těch komoušů s lidskou tváří, kterých jsme se tenkrát ptali a lepič plakátů Tonda a jemu podobné kreatury se houfují a těší se na budoucích pět let socialistických hodů. Proto se vůbec nedivím mladé generaci, že jsou nervózní. Nervózní z toho, že jsme jaksi mimo z pohledu ostatních Evropanů. Nervózní z možného ohrožení svobody až bude vládnout menšinová vláda socialistů s podporou komoušů. Nervózní z oznámení Tejce, že socialisti konečně obsadí poslední fázi rozhodování - Ústavní soud.
Lepič plakátů, colours of design Mirek Picek
