Když evropské státy v roce 1992 zavedly jednotný trh, velice rychle se usnadnil obchod, zvýšila se konkurenceschopnost a přineslo to bohatství všude tam, kde toho firmy využily. Za sedm let poté po zavedení eura bez zásadně nastavených podmínek společné měny začalo postupné zadlužování jižních států a eurosocialisté to svádí na krutý globální kapitál. Nekonkurenceschopné zadlužené státy vlivem počátečního snadno získatelného dluhu na různé ekonomické bubliny pro své voliče se postupně dostávají do recesí, které by eurosocialisté chtěli řešit keynesiánským pumpováním dalších dluhů.
Čeští socialisté jsou soustředěni ve větším či menším množství ve všech politických stranách, s vyjímkou pravicových stran, které jsou marginální a nejsou v parlamentu. Jenomže snaha euroskeptiků bez vyjímky po celé Evropě vrátit se do doby před Lisabonskou smlouvu je nereálná, stejně jako nereálná je likvidace eura. Nic nelze vrátit zpět, jediným řešením je změnit současnost v jinou budoucí realitu a napravit stávající snahu eurosocialistů o centralizaci a harmonizaci, které ničí subsidiaritu a konkurenci potřebnou v evropských ekonomikách. To by rádi udělali Britové, kteří vědí, že domluvit se s "velkou trojkou" nejde, chtěli by se proto domluvit s jednotlivými státy. Jenomže se současnými vládami? To bohužel také nejde. Tak kdo tu změnu centralizace udělá?
Problém eurounie lze popsat jednoduše: pokud eurosocialisté chtějí zachovat současné euro, pak se slabší ekonomiky musí stát produktivnějšími, ale současně silné ekonomiky jako Německo, Rakousko, Finsko, Nizozemsko by se měly stát méně efektivními, takže ve výsledku konkurenceschopnost Evropy oproti zbytku světa se jako celek nakonec sníží. Stagnace již nastala, ke snížení dojde. Aby eurosocialisté donutili nesourodé státy a národy jít správným směrem pod jedinou společnou myšlenkou prosperity a blaha, jsou schopni lhát a podvádět. Podvádět při nedodržení podmínek daných Maastrichtskou smlouvou, podvádět a nedodržovat podmínky fiskální disciplíny, řešit nesplatitelné dluhy jednotlivých států postupně vždy na základě momentálně poskládaného řešení bez dalších záruk.
Změnu eurozóny, která se postupně propadá do stavu, kdy se začínají vytvářet odstředivé tendence známé z historických rozpadů unií, charakterizuje nevraživost, nenávist, nezaměstnanost, sociální napětí bez řešení. Pokud Německo podlehne tlaku eurosocialistů z Francie, Španělska a Itálie a přistoupí na společné dluhopisy - erobondy, tak aby všechny zadlužené země měly možnost převést celý objem svého vládního dluhu na eurobondy, pak by prý příznivé důsledky představovaly naprostý zázrak. No ano, pro ty méně konkurenceschopné státy by se rozhodně zlepšily podmínky. Ale prodloužila by se agónie eurounie.
Ten zázrak by se konal pouze při dodržení přísných fiskálních podmínek a dalších nutných kroků. Jenomže z dodržování předem stanovených podmínek mají eurosocialisté jenom uslintanou hubu. Plíživé oddálení rozloženého dluhu všech států na jednu hromadu nevyřeší rozdíly v konkurenční schopnosti, nedevalvuje měnu tam, kde je třeba, pouze vytvoří větší hromadu socialistického hnoje. Proto se na tuto cestu Německo odmítá vydat a naopak roste čím dál větší síla, která po německých volbách v září chce rozdělit eurozónu na část severní a část jižní.
Severní část v čele s Německem, Rakouskem, Finskem, Nizozemím by se oddělilo se svým novým supereurem od normálního eura, které by devalvovalo. Jižní země mohou vytvořit své vlastní dluhopisové eurobondy a spolu s devalvací eura získat podstatně lepší podmínky ke snížení dluhu a zlepšení konkurenceschopnosti. Německo a spol. se svým supereurem by přišlo o podstatnou část svých pohledávek ze zemí jihu a jejich vývoz by se stal dražším než ze zemí s levnějším eurem, ale zbavilo by se toho socialistického marastu.
Záleží na německých volbách v září, kterou cestu si nakonec vyberou, cestu která jim připraví buď horší nebo lepší budoucnost. Pokud se Německo nerozhodne odtrhnout a vytvořit supereuro podle rozumu a kalkulace, dojde k neřízené dezintegraci a násilnému rozpadu unie, tím hůře i pro nás. Budoucí české parlamentní volby zase rozhodnou, ke které části eurounie budeme patřit. "Samostatně" s korunou než splníme podmínky, abychom se přidali k socialistickým švindlířům na jihu s eurem, nebo k Němcům a spol. dodržujících všechny dojednané podmínky se supereurem.
