Pročetl jsem si pozorně článek Josepha F. Stiglitze, který napsal po současných volbách v Itálii a musím konstatovat, že tento současný americký guru evropských keynesiánců velmi dobře popsal cestu, kterou musí EU co nejdříve projít, aby nedošlo k rozvrácení současné kolektivisticky vybudované evropské unie. Češi se v žádném případě neliší v klasickém rozložení Gaussovy křivky při hodnocení inteligence s ostatími evropskými národy, proto se mohu domnívat, že obvinění významného euroskeptika (vysmívaného a oflusávaného) V.Klause z velezrady levicovými senátory vychází z důvodů, které vyplývají z úvah J.F.Stiglitze a enormě posilují levicový populismus.
Známý keynesiánec přiznává, že celý evropský projekt započatý před zavedením eura je prosazován elitami shora, a tyto elity jsou vedené pouhým levicovým idealismem (se kterým se ztotožnil V.Havel). Stieglitz nepřizná otevřeně, že prosazení eura i přes protesty mnoha ekonomů, bylo záměrné, přestože nebyly vytvořeny zásadní podmínky, které fungují v USA. Skutečností je, že evropské elity moc dobře věděly, do jaké fáze ekonomické reality jednotlivé evropské země postupně dorazí, jenom to neuměly správně načasovat.
Současná krizová a depresivní fáze jednotlivých států již není vyléčitelná šetřením a terapiemi úspor. Prostě hospodářská a měnová unie EU vznikla jako prostředek, nikoliv jako cíl. A všichni občané, kteří jsou tímto gigalaboratorním pokusem postiženi si začínají čím dál více uvědomovat, že v současném uspořádání eurospolečností (se základem Německo - Francie) euro ničí samotné účely, k jejichž naplnění bylo vlastně vytvořeno. A tuto krutou pravdu budou muset přijmout a strávit včechny evropské vlády, protože jejich lid je k tomu donutí.
Proto se musí prosadit celková strukturální reforma Evropy, jenomže ne taková, kterou by si přála konzervativně pravá část politiků a euroskeptiků, ale taková, kterou prosazuje silnější keynesiánská levicová část. Ta chce reformu institucionálního uspořádání minimálně s jednotnou bankovní unií se společným pojištěním vkladů. Také chce silný fiskální federalismus a velký federální rozpočet (alespoň 2:1 jako v USA - poměr mezi federálními a státními výdaji). A hlavně se zbavit úsporných opatření a využít růstové strategie. Ten problém překlopení k federálnímu uspořádání je zatím bráněn Německem, které má dosud extrémní přebytek srovnatelný s čínským, a proto může financovat jižní dluhy, protože z větší části platí Německo sobě.
Nejenom čeští socialisté, ale i ostatní levicoví protagonisté se přiklánějí na stranu evropských federalistických socialistů a snaží se proto zaťatého euroskeptika V. Klause zničit na evropském poli euroskepticismu, který by výrazně posílil zvolením V.Klause do Evropského parlamentu. Proto by bylo správné pochopit o jakou velezradu V.Klause nebo proradnost 38 levicových senátorů se jedná a koho vlastně zastupují.
