Poslední úvahu na toto téma jsem četl v článku Miloše Čermáka. Pozastavoval se nad tím, že Umberto Eco nemá rád všechny ty cvakače fotek, videí, prostě umísťovače okamžiku do globální sociální sítě bez vlastní myšlenky. Miloš Čermák argumentuje rozumnou úvahou o tom, že myšlení lidí je neustále stejné a rozšiřuje se pouze technická míra modernity a využitelnosti těchto nových prostředků, vždyť i psaní spisovatelů perem, na stroji či libovolným hardwarem je tvůrčí myšlenka lidmi uchopitelná či neuchopitelná.
Zásadní myšlenkou není ta skutečnost, že moderní technologie opravdu proměňují svět, ale zda také mění i to, jak my lidé přemýšlíme. Pan Čermák o tom silně pochybuje, pokud k tomu dochází, je to prý mnohem složitější. Nepochybně je a je to spojené také s tím utíkajícím časem, který dělí společenství lidí na jednotlivé generace a jaké jednotlivé typy lidí tato skutečnost zasáhne napříč všemi generacemi.
Je celkem logické, že moderní technologie využívající všechny aspekty sociálních sítí jsou využívány nejmladší generací a využívání tabletů 2-3letými dětmi není vyjímečné. Jakým způsobem se tato zkušenost promítá do vztahů v rodině a ostatních společných sdílených skupinách je zřejmě brzy hodnotit. Jakým způsobem se promítá využívání současné moderní technologie v rámci společenských skupin do 25ti let je zásadní. To nejdůležitější co poskytuje je svoboda.
V rámci této poskytnuté svobody záleží již jen na jednotlivých typech lidí k čemu ji přes sociální sítě využijí či zneužijí. V této fázi se objevují tendence a prognózy psychologů (docent Cameron Anderson, Kalifornie), že u egoistů a egocentriků dochází k přecenění toho, že schopný a dominantní je ten, kdo dokáže být přehnaně sebevědomý. Proto hlavně ve fázi další generace (26 - 40 let) existují tisíce firem včetně nadnárodních gigantů, které jsou ovládány příliš sebevědomými lidmi, kteří jsou mnohdy neschopní. Nekompetentnost jim ale nebrání šplhat v sociálním žebříčku. Přestože je debil, řídí schopnější a kvalitnější kolegy.
Generace nad 40 let není sociálními sítěmi zasažena natolik, aby se její využitelnost stala součástí života jako dýchání, jídlo a vyměšování. Mezi mými kolegy, kamarády a přáteli je minimum těch, kteří tyto sítě využívají alespoň jako já, přestože se touto technologií a službami pro ni zabývají od počátku 80-tých let. Vzhledem k tomu, že v současné době je generace nad 40 let mrtvá (chápáním těch mladších generací) využívají někteří z nich sociální sítě převážně k poučování těch generačně mladších hajzlů, nebo k pláči nad krásným mládím prožitým v bolševickém demižónu.
Využívání jakékoliv nové technologie je pro lidské myšlení přínosné, pokud se ale objeví společenská skupina, která v rámci dobra začne vytvářet hlavu XXII., vždycky dojde k problému.
