Silným hráčem je prezident ECB Mario Draghi, který ale zřejmě prozradil předčasně tah, který investory nadchl, ale vzápětí žádný tah proveden nebyl. To je ten trapný problém nezvládnutí propasti mezi netrpělivostí trhů a vleklostí politických a ekonomických rozhodnutí hráčů šachové EU partie. Trhy by měly být méně nervózní a političtí elitáři rychlejší. Jak si mohou rozumět rychloobrátkoví investoři a tetrální politikové? Nijak.
Všichni jižané touží porazit spread - rozdíl mezi úrokovými sazbami dluhopisů Španělska (6%) a Itálie (5,5%) a německými bundy (2,2%) jednou zázračnou ranou, aby mohli přes naprostý bordel v EU a toužebně očekávané řešení třeba přes ECB (když to jinak nejde) nakonec slavit (třeba jen chvíli). Bez ohledu vážného zklamání v budoucnosti. A kdyby ECB nebrala v úvahu důležitost dalších institucí, které se derou o prestiž, snížilo by to jejich kredibilitu, ale tu svoji si ECB nezvýší, když nebude tím nejdůležitějším šachovým hráčem.
ECB je paralyzována mocenským bojem o finanční pomoc. A výsledkem může být v nejbližší době poražené Německo, které vede zoufalý boj o prosazení stabilizační unie. Vzhledem k tomu, že 12. září by měl vynést rozsudek Spolkový ústavní soud ve věci ESM, a protože 59 % Němců schvaluje krizovou politiku Angely Merkelové, se budou Bundesbanka a kancléřka držet svého neústupného NE! masivním nákupům eurobondů a přidělení bankovní licence ESM.
Německo je stále izolovanější. Francouzský prezident a premiéři Itálie a Španělska budují novou osu jako protipól úsporných opatření předepsaných Německem. Prohlášení M.Dragiho je interpretováno jako šachový tah v mezidobí, že budou skutečně následovat odkupy španělských (a italských) suverénních dluhopisů ECB. Řecko se již potácí od dluhu ke dluhu (20. srpen) a žije jen na krátkodobých úvěrech (nyní se chystají tříměsíční pokladniční poukázky).
Jenomže pokud se nepodaří šachovým mistrů udělat tři tahy najednou – 1. program nákupu dluhopisů ECB s cílem snížit suverénní úrokové sazby, 2. konkrétní pokrok při vytváření skutečné hospodářské unie - bankovní unie, přesně fungující ESM a částečná mutualizace dluhů (tzn. ve výsledku omezit suverenitu států EU) a 3. realistická revize současných reformních programů - přestat šetřit a popustit uzdu keynesiáncům, pak nedojde k radikálnímu zlepšení vývoje v EU.
Takový plán šachistů se ale musí realizovat jako jeden tah, pak se sníží objem prostředků, které ECB potřebuje k nákupům dluhopisů, protože dojde k obnovení důvěry. I kdyby pak Evropu postihly další špatné zprávy – například z Řecka (konečně státní bankrot), nebo v podobě nečekaně prudkého zpomalení v Číně, mohla by se eurozóna už brzy začít pomalu vyhrabávat z krizové závislosti.
Jsme realisté, k jednotnému přijetí teoreticky potřebných kroků nedojde, protože žijeme životy jenom v těch obdobích mezi skutečnými šachovými tahy a s přibližujícím se problémem splátek dluhů Španělska a Itálie se zvedají nacionalistické nechutnosti v jednotlivých tiskových článcích nejen novinářů, ale i vládních politiků EU, kteří zjišťují, že nezastupují evropského občana, ale Itala, Francouze, Španěla a Němce.
Eurozóna už dlouho nevydrží pokračující nejistotu ani vysoké úrokové sazby v zemích na svém okraji, a ECB tak musí fungovat jako pevný a důvěryhodný most do budoucnosti. A jakmile se k fungujícímu ECB přidá vhodně legislativně připravená ESM s bankovní licencí, budou mít Němci vymalováno. Žádný jižní stát dobrovolně eurozónu neopustí, tento krok nakonec bude muset udělat centrála - Německo a sever, protože nedopustí ožebračení svých seniorů (kterých je čím dál více) obludnou hyperinflací a ztrátou penzijních fondů. Je možné, že již v Německu tisknou kolky na své supereuro.
