Napsal o tom proto, protože viděl uchvácení centralizované moci absolutistickými panovníky z rodu Bourbonů, nesmiřitelnou a krvavou francouzskou revoluci a Napoleonovo impérium. Došlo ke zničení takřka všeho, nejenom toho špatného na francouzském neofeudálním uspořádání, ale i zničení toho dobrého. Ani po několika desetiletích se nepodařilo ustavit nový řád a proto chtěl, aby se Francouzi i všichni Evropané poučili od Američanů.
Tocqueville popsal americkou demokracii té doby jako způsob, jak dosáhnout svobody a spokojenosti člověka ve společnosti, přestože bude sledovat hlavně svoje osobní zájmy. Tato vlastnost byla stejná i u Evropana. Jenomže rozdíl podle Tocquevillea spočíval v tom, že Američané chápali, že nemohou prosperovat, pokud se nebude dařit i jejich sousedům. Proto Američané rádi a neustále vysvětlovali, že jejich individuální svoboda a preference hlavně jich samotných je ale neustále podněcuje k tomu, aby si pomáhali navzájem. Tento přístup u nich vyvolával sklon ochotně obětovat část svého času a majetku ostatním lidem, což kolektivisté nazývají obecné dobro.
Jenomže lidé ve Francii a ostatní Evropané čelili budoucnosti, které nevěřili a těžko předvídali v tehdejší změti evropské historie, na jakou "rovinu hloupých excesů je jejich sobectví může zavést“ a „do jaké potupy a ubohosti se sami uvrhnou, jen aby nemuseli obětovat něco ze svého blahobytu ve prospěch prosperity bližních“. Podle Tocquevillea pramenila nejenom nemoc Francie na počátku 19tého století z bourbonského dědictví shora řízené, vše kontrolující vlády, zatímco americké zdraví spočívalo ve všelidové demokratické vládě vycházející svobodně zdola. Svobodně bez totalitních kolektivních uzurpátorů moci, kteří by to jimi vynucené obecné dobro blahosklonně rozdělovali.
Ta doba již neexistuje a ani Američané už nevěří, že bohatství bohatých spočívá na prosperitě ostatních. Spíš platí, že bohatí vděčí za své bohatství výlučně svému štěstí, dobře mířenému úsilí v globální šíři nebo šejdířství a podvodu. A ochota obětovat nějakou část soukromého zájmu a podpořit zájem veřejný ničí jejich duše. Proto jsou už i Američané delší dobu na evropské cestě a Tocqueville by o dnešních Američanech určitě řekl totéž, co řekl o tehdejších Francouzích. Prostě je čeká jen potupa a ubohost, do které se sami vmanévrují kvůli svým hloupým excesům a svému sobectví.
Obama vyhrál v roce 2008 volby díky svému protestu a tvrzení, že on je tím kdo má ten mandát pro změnu. Doslova “Změnu, ve kterou můžeme věřit” (Yes, We Can!). Jenomže k žádné změně nedošlo a čas k opravdovému mandátu pro změnu a ke smetení mizerných makropolitik poslední dekády už jednoznačně dozrál. Přestože v posledních čtyřech letech se Obama choval velmi nevýrazně, stále má více než 70% šanci se udržet v úřadě, zvlášť když jej vehementně podpořil Bill Clinton.
Je pravda, že lidé jsou nedočkaví, ale jak politická, tak ekonomická historie nás učí, že změna vždy trvá déle, než si sami přejeme i potřebujeme. Rizikem je tak jen načasování. Je totiž možné, že republikán Romney přišel se svým plánem zavést nový pořádek o jeden volební cyklus dříve. A republikáni na předvolebních srazech svým občanům připomínají, že ta Amerika, jak ji viděl Tocqueville, už neexistuje. Možná kvůli již nefungujícímu americkému tavícímu kotli na imigranty a tak morální a intelektuální přílivovou vlnu se již nepodaří zvrátit a Amerika nezůstane výjimečná svým demokratickým principem přicházejícím svobodně zdola.
